Je čas platit (Ekonomika, Inflace)

Je čas platit a týká se to nás všech. Meziroční inflace cen na konci roku 2021 činila 6.6 %. Nad očekáváním České národní banky (dále jako ČNB) a vysoko nad inflačním cílem 2 %, který je aktuálně považovaný za “zdravý”. V roce 2022 to pravděpodobně nebude jiné.

Inflace je komplexní téma, kterému ne každý rozumí. Politici ho často používají jako výmluvu za nehospodárné řízení naší společnosti. Za snížení životní úrovně běžných lidí nemohou oni, ale přece ta inflace. Je to jednoduché, inflace znamená jinými slovy nějaké zvýšení, například cen.

Máme celkem tři hlavní druhy inflace:

• Inflace peněžní (zvýšení objemu peněz). Nám říká, o kolik se zvyšuje počet všech peněz ve společnosti. V peněženkách, na účtech, atd. Nové peníze u nás vytváří komerční banky ve spolupráci s ČNB. Dnes se nejčastěji “tisknou” stisknutí myši na počítači. Představme si to, jako kdyby v celém našem státě bylo jen 50 korun a banka vydala 20 dalších. Takovéto zvýšení počtu peněz pak způsobuje zvýšení cen a majetku. Naštěstí ne 1:1. Růst peněžní zásoby je totiž mnohem vyšší než růst cen
• Inflace cenová (pro nás nejviditelnější). Vzpomeňme si na příklad s pivem z loňského roku. Zvýšíme-li objem peněz a piva zůstane stejně, zvedne se tím jeho cena. Osobně si pamatuji pivo za 20 Kč, ale myslím, že je tu mnohem více lidí, co si pamatuje i méně.
• Inflace aktiv - neboli zvýšení cen komodit a akcií. Funguje podobně jako inflace cenová, jen se nám zvedají ceny např. dřeva nebo pohonných hmot. Mimo jiné trpí výrobci zboží, kterým se zvyšuje cena materiálu, lidé co si aktuálně staví bydlení a všichni co rádi jezdí autem.

Proč se tiskne tolik peněz? Kdo způsobuje inflaci? A proč musíme nakonec platit my?

Představme si stát a jeho představitele. Ti z různých důvodů i v době růstu ekonomiky špatně hospodaří a utratí o hodně víc, než vydělají.

Stát má tři hlavní možnosti:

• Snížit výdaje - náročné na prosazení před veřejností. S rostoucím pocitem, že všichni mají právo na blahobyt a sociální jistoty z rukou státu, téměř nemožné. Kdo by se však divil, když ve společnosti létají dotace a vesele se přerozděluje bohatství.
• Zvýšit příjmy - např. zvyšováním daní a vyšší produktivitou obyvatelstva. Zvyšovat daně (nebo vymýšlet nové) vzhledem k historické daňové represi jde jen obtížně. Příjmy státu také podporuje růst produktivity obyvatelstva a inovace. Vyděláme-li více, zaplatíme i více daní.
• Zvýšit zadlužení státu - stát vydá nové dluhopisy a ty poté nakupují banky a investoři z řad široké veřejnosti.

Pokud si to shrneme. Výdaje se snižují těžko a příjmy nerostou tak rychle. Stát tedy vydá dluhopisy. Banky obecně ve chvíli půjčování peněz nevyužívají stávající peníze, ale díky možnostem centrální banky vytvářejí peníze nové (stisknutím zmiňovaného tlačítka).

Stát tedy získá peníze od veřejnosti vč. “nových” peněz od bank. Ty poté používá na nákupy zboží a služeb, na platy úředníků, sociální dávky, Instagram paní ministryně, důchody, investice, příspěvky všeho druhu, boj s pandemií apod.

Zvýšení počtu peněz se neprojeví tak rychle. Než se upraví ceny zboží a služeb, chvíli to trvá. Stát tedy výhodně platí novými penězi za staré ceny. Ceny dříve či později reagují zvýšením (inflace cen a aktiv) a my si za stejnou mzdu koupíme méně věcí.

Co s tím můžeme dělat?

• Investovat do aktiv, jejichž cena roste se zvyšujícím se počtem peněz v oběhu (hodnota zůstává stejná jako u piva). Může se jednat například o zlato, akcie, nemovitosti.
• Utáhnout si opasky, protože období blahobytu pomalu končí a výdaje státu (nejen na boj s pandemií) musí někdo zaplatit.
• Mít finanční rezervu. Kdo si během dlouhého (přibližně desetiletého) období růstu netvořil rezervu na horší časy, měl by co nejrychleji začít. Zároveň je dobré podívat se na výdaje a zjistit, jestli neutrácíme zbytečně moc peněz za věci, které nepotřebujeme.

Zdroje: cnb.cz, czso.cz